Vzpomínám si na tu frázi, která se stala klišé v mnoha domácnostech několika generací a která zněla takto: "Nechceš se učit? Tak se nic neděje... běž pracovat".
V současné době je blafování a snaha vštípit jim alespoň minimum vzdělání ze strany některých rodičů mimo jejich plány. Ani se tím nezabývají a jejich děti se řítí do budoucnosti, která je ani v nejmenším nezajímá, možná proto, že vědí, že když se nechají padnout, ti, které každý den šikanují (své vlastní rodiče), ještě seberou síly, aby natáhli pohodlnou síť, která je ochrání.



Ztratily se v nich hodnoty a řídí se pouze programovou skladbou, kterou jim určuje televizní kanál, který nedělá nic jiného, než že rozsévá nenávist, povrchnost a prázdné hlavy.

Každé ráno, když slunce znovu vychází na obzoru a začíná hřát, je den otců. image Mému tátovi vzdávám hold neustále, nepotřebuji k tomu den označený v kalendáři.

Když vidíme dobře natočenou reportáž ze sportovní akce, jako je lidový běh nebo cyklistický výlet, obvykle se dostaví závist a chuť se jí zúčastnit. Zkuste se na tu samou reportáž podívat znovu, ale bez zvuku a hudby. Uvidíte, jak kromě soundtracku zmizí i chuť. To samozřejmě neplatí pro ty, kteří pravidelně sportují, nepotřebují audiovizuální motivaci, ta jim proudí v žilách bez jakékoli jiné potřeby než se každé ráno zvednout. V předchozím příspěvku jsem se již zmínil o běhání s hudbou. Jsou lidé, kteří ji nepotřebují a dokonce jim vadí, protože je může vést ke změně tréninkového tempa. Ale nemusí to tak být, protože si můžete vybrat hudbu pro každý okamžik. Je to zážitek, zejména ve městě nebo v parku. V horách to nedoporučuji, protože soundtrack je již součástí. Hudba se hodí ke každé aktivitě dne i noci... mohli bychom bez ní žít?

Filmy mění tvůj pohled na život, ne všechno je černé nebo bílé, každý člověk je svůj vlastní vesmír a má jiný způsob, jak to dělat než ostatní lidé. Díky filmům také posloucháte hudbu jinak a otevíráte se škále stylů, do kterých byste se nikdy předtím ani neodvážili nahlédnout.

V mém vlastním hudebním vkusu existoval pouze pop a rock a možná nějaký styl, který se mezi ně vmísil v podobě fúze, ale nic víc. Film otevírá uši folku, klasické hudbě, jazzu, soulu, funky, punku. Eliminuje stereotypy a způsobuje, že se hudba líbí se všemi svými písmeny, daleko od jakýchkoli etiket.

Je to dramatické dílo, ve kterém mluví pouze jedna postava. V tomto případě se dílo a postava spojily ve víně, které k nám promlouvá o riojanských zemích, o pohoří, které je objímá a chrání před severními větry, o světelných krajinách, o jílovitých půdách, o vůních zralého ovoce, o balzamických tónech a koření. To vše se prolíná v monolog, který si zaslouží být vyslechnut všemi smysly

Už tři měsíce jsem na tento blog nepsal kvůli nedostatku času a dalším povinnostem, a proto jsem měl v úmyslu napsat POSLEDNÍ MONOLOG NA ROZLOUČENOU jako poslední příspěvek na tento blog...

Právě tehdy jsem narazil na ten text, který jsem si zapsal na začátku, na láhvi Riojy, jako součást jejího popisu a literatury. Zaujala mě ta prchavost inspirace a krása v jejích písmenech a ukázala mi, že kousek kultury se dá najít v každém koutě, kde se zastavíme k odpočinku. A to je to, co mám v úmyslu udělat, NEOPOUŠTĚT blog, který jsem začal před více než pěti lety, a nechávat, občas, malé prchavé kousky, možná nepatrné, i když doufám, že cenné pro vaši kulturní duši a mohou dokonce sloužit jako zdroj inspirace, kdo ví...

Vracím se k blogu se záměrem udržovat alespoň mírnou stálost, alespoň s příspěvkem jednoho článku týdně. Nenacházím lepší způsob než v radostném a joviálním společenství se svými velkými koníčky, sportovními a kulturními.

BĚH A POSLECH HUDBY. Není na tom nic nového, většina fanoušků, kteří si občas protáhnou nohy, to dělají se sluchátky. Pro mě to byla novinka a dobrý objev. Nelákalo mě to, protože jsem vždycky rád vnímal přírodu smysly a také poslouchal vlastní dech a rytmus, který udává srdce, protože hudbu máme koneckonců nabitou v našem vlastním těle, stačí jen vyladit smysly, abychom ji slyšeli ve vysoké kvalitě.

Každopádně, po mnoha radách od přátel, abych zkusil vyrazit s hudbou, jsem to udělal po více než deseti letech v této zdravé závislosti na lidových bězích. Musím říct, že se startovním číslem to nechci ani zkoušet, protože tento typ akcí už s sebou nese velké množství sluchových vjemů, o které by nikdo neměl přijít.

Zkušenost byla opravdu příjemná a dokonce jsem začal trénovat některé tréninky s hudbou. Tolik se mi to líbilo, že se odvažuji doporučit vám některá z alb, která mě nejvíce motivovala a v jakém konkrétním okamžiku tréninku, bez ohledu na štítky nebo hudební žánr:

Pro běh v pohodlném tempu;


Pro série na hranici možností;


Pro protažení v parku, s časem a užíváním si okamžiku;

Vytrvalost je složitá věc, netrpělivost nás nutí přestat psát, když nám věta nesedí, ale nadšení je poslední dílek skládačky, abychom mohli v projektu pokračovat...

Pět let od té doby, co jsem se začal vážně věnovat vedení kulturního blogu.

Důležité nebylo psát každý den, ani skoro každý týden, možná jen to, aby nadšení v žádném okamžiku neopadlo a já ho nemusel zavřít, jako se to stává s tisíci blogů.


Pět let a pokračuji s vámi.

Moc děkuji...

11. července zemřel Tamás Erdélyi (Tommy Ramone). Narodil se v roce 1949 v Maďarsku a byl prvním bubeníkem skupiny The Ramones, kromě toho byl producentem a hudebníkem v dalších kapelách.

Pro tento týden jsem měl v úmyslu komentovat další ztrátu, Tommyho z Ramones, ale tragická nehoda Álexe Angula, když se vracel do Zaragozy, aby pokračoval v účinkování v celovečerním filmu, nás šokovala.

Bude nám chybět na plátně, velkém i malém, všem, kteří ho sledovali od jeho začátků, a těm, kteří jsme ho poznali o deset let později v krátkém filmu Álexe de la Iglesia "Vražedné Mirindy", a chválili jsme ho za jeho roli ve filmu "Den bestie"...byl uznáván jako velký profesionál s obdivuhodným rozsahem a empatií.

Odešel nečekaně, poté, co letos pracoval na několika krátkých filmech a propůjčil svůj hlas několika postavám z Klasických pohádek interpretovaných pro Radio Nacional.

ÁLEXI, vždy si tě budeme pamatovat jako velkého herce, kterým jsi byl.

A objevil se na obrazovce, v regionální televizi, o víkendu, během odpolední siesty, western, který jsem neviděl, a ve kterém Clint řešil problémy, a pak jsem si vzpomněl na Clinta, a také na ten hlas, který nebyl jeho hlas, ale ten, který nám Clinta připomínal, a pak jsem si také vzpomněl na Constantina, který byl nejblíže tomu být Clintem, což v dnešní době není vůbec snadné;